Kudrová Elen

Výtvarnice vytvořila řadu kreseb pro soukromé tisky, novoročenky sběratelů i instituci, její kresby jsou ve sbírkách sběratelů nejen u nás ale i v celé řadě zemí jak východní, tak i západní Evropy.

Kresba je zvláštní samostatnou výtvarnou disciplínou už i proto, že se v ní nedá nic, na rozdíl od malby, skrýt, a proto se o ní mluví, a i píše jako o poctivém řemesle. Zatímco v malbě se dá „zamalovat“ cokoliv! Někdo kdysi vtipně napsal, že malba obléká, kresba svléká. Od malby se liší i tím, že je tvořena převážně linií a obrysem. Samotná kresba je především dokonalým prostředkem k ozvláštnění našeho nejen vizuálního světa.

ELEN KUDROVÁ - pracuje jako konzervátorka - restaurátorka v Západočeském muzeu, mimo jiné se podílela i na restaurování loutek a loutkového diorama Svatba u Broučků od Jiřího Trnky, které vytvořil v roce 1939 pro Světovou výstavu v New Yorku. Snad i proto se snaží s některými svými tématy vyrovnat kresebnou kompozicí, kde kresba loutky je dominantním artefaktem jejího myšlenkového sdělení. V posledním období se jí daří předkládat kresby, mnohdy zatížené až strhujícími výpověďmi, nejen o příjemných situacích, které nás každodenně obklopují. Dokáže pracovat s metaforou zapletenou do jemné pavučiny čar, v níž pulzuje intenzivně prožívaná realita povýšená do polohy odlehčeného snu.

ELEN KUDROVÁ - mnohdy opomene, že čára má vždy dvě strany, mezi kterými má být při kresbě ostrá hranice. Nešrafuje, jí se ta pavučina jemných čar pouze slévá do různých, u kresby až neobvykle jemně, tužkou doslova „promalovávaných“ ploch. Čáry její kresby netouží po kontrastním obrysu zobrazovaného. Naopak, ony vyplňují zobrazované, tužkou „malované“ objekty. Prostor kolem nich vykrývá tak, že se mnohdy ztrácí kresebná hranice a prokreslené plochy od sebe odděluje pouze tonalita jednotlivých ploch. Jako by kresbou malovala. Barvy bílou a černou dokáže „rozehrát“ do tisíců odstínu šedi.

ELEN KUDROVÁ - se kresbami, kterým „propůjčuje“ tvar svých vizí, snaží navázat dialog. Její kresba je její vlastní vnitřní řečí ztracenou v bolestech a znova nabytou, schopnou zaznamenat pocity beznaděje, nejistoty, ale i pocity štěstí, radosti, rozjasnění… Bez tvarové nadsázky za komponovává do svých realistických výpovědí i taková obsahová sdělení, která udivují především svojí otevřeností a upřímností jejího osobního vyznání. To vše podtrhuje čistotou kresby a i tím, že jí je cizí prvoplánové dekorování zobrazovaných objektů. Kresba je její vlastní vnitřní řečí ztracenou v bolestech a znova nabytou, schopnou zaznamenat pocity beznaděje, nejistoty, ale i pocity štěstí, radosti, rozjasnění… Pokládá si otázku… Co jsem? Co jsme?

Pavel Hejduk

výtvarný teoretik, spisovatel