Má kresba je jako otisk mých prstů. Způsob provedení je otisk mé duše.

Když přemýšlím v odstínech šedi – chce se mi povídat o sobě, o konkrétních věcech, o všem živém… Chci-li vyprávět – vyhnu se linii proto, že linie je zkratka. Tak nekonečně tenká, že se ruší věta, ztrácejí se písmena a zůstává jen krátký zvuk. Pak postrádám realitu a zoufale balancuji na ostří nože, hledám začátek a konec. Linie je fata morgana. Objeví se, až jí stvoří světlo a stín.

Když chci vyprávět, mluvím o formě, vzduchu a prostoru. Z toho si utvářím logiku… Logika vzniká vždy, když obtěžuje hloubka. Pak obdivuji jen povrch… Linie je jen povrch. Proměnlivý, nesoběstačný. Linie vzniká, když přemýšlím v odstínech šedi.

Když mi překáží hranice – vyhýbám se linii. V tu chvilku mám ráda vše neuchopitelné, neexistující, křehké, zdánlivé. To, co okamžitě zmizí v prudkém světle nebo husté tmě. Ale okamžitě volám o pomoc, jakmile cítím, že jsem v prostoru sama. Bez prostředí ztrácím důvod pro existenci. Linie bez prostředí je jako já bez průkazu totožnosti. Zrušte prostředí – zmizí i linie…

Jsem kreslířka v pouzdře ženy.

Když mlčím, kreslím linii.

Kudrová Elen

Narodila jsem se.